Tyto stránky používají k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte.

Přihlásit se

Uživatelské jméno
Heslo
Pamatuj si mě

Vytvořit účet

Povinné údaje
Jméno
Uživatelské jméno
Heslo
Ověření hesla
E-mail
Ověření emailu
Captcha *
Reload Captcha

Slušná rodina je základ. Nebo ne?

Nikdy to doma nebyla sranda. Jedno období byl klid, druhý zas mazec. Jednou jsem byla v klidu a podruhý ve stresu, kdy mi pomohlo jen pevný zavření očí a pravidelný nádechy a výdechy. Bydlím tu i teď, i když je mi skoro 25 let. Dětství   Dětství si moc nepamatuju. Ani nevím, čím to je. Trochu se bojím, že je to kvůli tomu, že se moje mysl snaž...
Celý článek
0
  0 Komentáře
0 Komentáře

Když žijete v rodině, kde je nedýchatelno

Rodina je základ. Dává vám základy. Měla by zastávat ekonomickou, společenskou, emocionální, pečující a výchovnou funkci. V některých rodinách je to vyrovnané, někde méně. Taková je realita. U mě ta emocionální docela dost chyběla. Bohužel jsem si tý lásky v rodině moc neužila. Ne, že by se rodiče neměli "už" rádi. Oni se doslova nesnášeli. Nebo sp...
Celý článek
0
  0 Komentáře
0 Komentáře

Moje trauma aneb proč nesnáším doktory

V prvním příspěvku do mého blogu jsem popsala, jak vypadalo naše první setkání s terapeutkou. Asi bych ale měla taky napsat, co mě do terapie přivedlo. Stalo se to hrozně dávno, je to víc jak deset let. Byli jsem s manželem v zahraničí na stáži v jedné ne úplně blízké zemi. Jezdili jsme každý den ráno do práce na skútrech. Večer zpátky. Jednoho dne...
Celý článek
3
  0 Komentáře
0 Komentáře

O délce sezení v terapii

​ Když se rozhodnete, že oslovíte nějakého terapeuta, zpravidla nahlédnete do jeho ceníku – tedy za předpokladu, že daný terapeut má vlastní webové stránky s ceníkem. A tam se obvykle dočtete i o variantách sezení. Základní sezení trvá obvykle 45 – 50 minut, delší 80 – 90 minut. Delší sezení je logicky dražší (že time is money, platí i pro pomáhají...
Celý článek
1
  0 Komentáře
0 Komentáře

První setkání s psychoterapeutkou, punk v terapii začíná

Nevím, jestli každý čtenář mého blogu byl někdy na psychoterapii, spíše hádám, že nikoliv. Moje první sezení s psychoterapeutkou bylo mé úplně první v životě - předtím jsem na žádnou psychoterapii nechodila. Člověk, který jde poprvé na psychoterapii, má tedy logicky mraky otazníků, protože neví, do čeho jde. Takže jedno páteční ráno bylo pro mě vce...
Celý článek
4
  4 Komentáře
4 Komentáře

Jak se (ne)otevřít psychoterapeutovi

Když zahajujete terapii a s terapeutem si domlouváte zakázku, obvykle si řeknete, že začnete například deseti sezeními, a po jejich absolvování tento blok vyhodnotíte. Odborná literatura píše o tom, že se terapeut nejpozději v tuto dobu táže na zpětnou vazbu (ti starostliví se opakovaně ptají v průběhu), protože zpětná vazba od klienta dává te...
Celý článek
1
  0 Komentáře
0 Komentáře

Čeká mě dvojboj, kterého se bojím

Když jsem byla malá, vadilo mi, že mám nejstarší rodiče ze všech spolužáků. Tehdy nebylo zvykem rodičovství odkládat jako dneska, takže kamarádi měli mámu i tátu nejméně o deset let mladší než já. Ale to, že se mnou nejezdili na hory nebo že se máma styděla jít v plavkách na koupaliště, byla brnkačka proti tomu, co zažívám teď. A vyhlídky tedy nejs...
Celý článek
1
  0 Komentáře
Témata:
0 Komentáře

O bezpodmínečném přijetí (terapeuta)

O bezpodmínečném či bezmezném přijetí se v psychoterapii mluví výhradně ve vztahu ke klientovi. Tedy terapeut přijímá klienta pozitivně tak, jak je, a snaží se mu pomoci. Pochopitelně to takhle vždycky nejde, a to zejména tehdy, řeší-li se s klientem náročnější témata (třeba sadismus, pedofilie), na které terapeut prostě „nemá žaludek". V takových ...
Celý článek
1
  0 Komentáře
0 Komentáře

Mlčení v terapii

​ V době, kdy píšu tuhle část blogu, jsem už poměrně dost poučený laik, protože mám velmi načteno. V jednom z minulých blogů jsem se zmínila o knize "Jak mi dneska je? Aneb 44 možných i nemožných způsobů, jak začít psychoterapeutické sezení" ( k dostání zde ). Je to kniha pro psychoterapeuty, která jim dává zajimavé tipy, jak svou práci dělat dobře...
Celý článek
0
  0 Komentáře
0 Komentáře

Roztočíme to jako zamlada, jo?

Přemýšlím, čím začít, abyste dokázali pochopit, proč piju. Už ne tolik, ale pořád si to nedokážu odepřít úplně. Je to silnější než já. Už vím, že jsem vlastně nemocná a že bez odborné pomoci to nezvládnu. Za pár týdnů mě čeká odvykací léčba. Ústavní. Nechce se mi tam. Stálo mě to hodně slz a hádek s manželem. Ale už mi nevěří, že to zvládnu jinak. ...
Celý článek
0
  0 Komentáře
0 Komentáře

Neustálá úzkost, panika a beznaděj. Můj život s depresí

Je mi pětatřicet a s depresí bojuju od nějakých sedmnácti let. Slovo bojuju možná není na místě, on to žádný boj není, spíš se s ní snažím nějak vyjít a překlepat období, kdy má nade mnou navrch. Střídá se to. Mívám dlouhá depresivní období a naopak taky poměrně dlouhá období, kdy se cítím dobře. Poslední rok je příšerný. K depresím se přidaly úzko...
Celý článek
2
  0 Komentáře
0 Komentáře

Zahodil jsem vztah, o který jsem přitom stál

Deprese a úzkosti mi toho spoustu vzaly. Vlastně za mě rozhodly i věci, u kterých jsem si myslel, že je to projev mojí vůle. Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale asi půl roku před tím, než se můj stav dostal na zatím největší životní dno, jsem se rozešel s holkou, s kterou jsem chodil tři roky. Byl to můj zatím nejdelší vztah. Bylo mi tehdy třiatř...
Celý článek
1
  0 Komentáře
0 Komentáře

Neukončený Gestalt

Znáte ten pocit, když něco nestihnete, neuděláte, nedokončíte? Jak moc dokáže člověka zžírat to, že třeba nedodělal školu, nebo že někde zanechal rozdělanou práci? V psychologii se o „nedokončených" věcech píše/mluví docela dost. Když se něco nedodělá, je to jako nedomalovaný obraz. A takový nedokončený obraz může člověka pronásledovat celý život, ...
Celý článek
4
  4 Komentáře
4 Komentáře

Ony byly mladé holky, já vdaná paní, ale víno rozdíly smazalo

Když jsem si po měsících abstinence na mateřské – nepila jsem kvůli kojení – zase dala víno, došlo i, jak strašně mi to chybělo. Protože sem ten večer s kamarádkou vypila tak hodně, vyčítala jsem si to kvůli Julince. Hledala jsem si proto na internetu, jestli jsem jí neublížila. Vždyť kojíš! Našla jsem, že něco podobného se stává celkem běžně. Nebo...
Celý článek
1
  0 Komentáře
0 Komentáře

Hranice v psychoterapii

Hranice v psychoterapii jsou velmi důležitým tématem a když se podíváte na program různých setkání psychoterapeutů, konferencí a jiných vzdělávacích akcí, zjistíte, že se tam tohle téma často vyskytuje. Hranice, které si lidé dávají v běžném životě, respektive si je kolem sebe budují, aby si uchovali „svůj prostor", jsou v podobném smyslu důležité ...
Celý článek
2
  2 Komentáře
2 Komentáře

Moje (ne)potřeba pomáhat a zachraňovat

Nejsem žádný dobroser, to bych ráda napsala jako první. Občas totiž na lidi působím přesně naopak: mají pocit, že jsem se snad narodila pro to, abych s gustem řešila cizí problémy – třeba na úkor mých potřeb. To je ale strašný omyl. Ohlédnu-li se hodně, hodně zpět, tak tam žádnou Lauru – dobrosera – nevidím. Zatímco se spolužáci na střední pinožili...
Celý článek
2
  0 Komentáře
0 Komentáře

Chemie a já

O antidepresivech už jste možná slyšeli. Někdo si je plete s benzodiazepiny, takže si myslí, že třeba Neurol je antidepresivum. To fakt ne.  Zatímco benzodiazepiny, hovorově „benzáky" (třeba ten Neurol, Diazepam, Rivotril atd.), vám „udělají dobře hned" (a proto na ně vzniká závislost), antidepresiva najíždějí strašně pomalu a užívají se dlouh...
Celý článek
1
  0 Komentáře
0 Komentáře

Co když to doma nepůjde, kam s mámou?

Když se zdravotní stav rodičů začal zhoršovat a já se rozhodla se o ně starat, neuměla jsem si úplně představit, do čeho se to pouštím. Jasno jsem měla v jediné věci: chci, aby byli pokud možno doma, případně u nás, ne v nemocnici nebo nějaké léčebně. Bylo jasné, že teprve teď naplno pocítím nevýhody jedináčkovství. Jako dítě jsem se občas našima t...
Celý článek
0
  0 Komentáře
0 Komentáře

Ukončení psychoterapie: punk se opět hlásí o slovo

Znáte ty filmy, které začínají koncem? Ty filmy, kdy na začátku víte, co se děje na konci příběhu, a teprve pak se filmaři rozvypráví, co tomu předcházelo? Tak takový blog, kdy se začíná koncem, nemám, protože vlastně ten příběh ještě neskončil. Teda „psychoterapie" skončila, ale tím neukončeným Gestaltem si to celé žije dál vlastním životem, čemuž...
Celý článek
2
  0 Komentáře
0 Komentáře

Selhání psychoterapeuta? Zřejmě častější jev, než se zdá

Když jsem napsala první články do mého blogu o punkové terapii , netušila jsem, že tohle téma bude mít takovou odezvu. První emaily nejdřív přišly přímo administrátorovi stránek, po zveřejnění mého kontaktu v mém profilu už dostávám reakce přímo, a docela koukám. Nestačím se divit, co všechno se může v terapii stát. Co mě ale znepokojuje víc, je to...
Celý článek
0
  0 Komentáře
0 Komentáře
© 2019 Jemiblbe.cz
click here