Portál o (ne)náladě spravovaný poučenými laiky.
Jste profík a chcete s námi spolupracovat? Napište nám.
redakce@jemiblbe.cz
Přemýšlím, čím začít, abyste dokázali pochopit, proč piju. Už ne tolik, ale pořád si to nedokážu odepřít úplně. Je to silnější než já. Už vím, že jsem vlastně nemocná a že bez odborné pomoci to nezvládnu. Za pár týdnů mě čeká odvykací léčba. Ústavní. Nechce se mi tam. Stálo mě to hodně slz a hádek s manželem. Ale už mi nevěří, že to zvládnu jinak. Asi má pravdu. Chuť na víno asi jinak nezkrotím. Alkohol je opravdový démon.
Imponoval mi, jak to měl srovnané
Byla jsem to, čemu se říká zelená vdova. Měla jsem jen ekonomku, našla jsem si místo asistentky v jedné stavební firmě. Po čase jsem to dala dohromady s jejím majitelem. Když mi bylo pětadvacet, vzali jsme se. Jemu bylo skoro čtyřicet, ale nepřišlo mi to zásadní.
Imponovalo mi, jak to má v hlavě srovnané. Byl svobodný, zajištěný, přitom žádné závazky. Teď se rozhodl založit rodinu a já jsem do toho skvěle zapadla. Proč ne, říkala jsem si. Po rodině jsem vlastně toužila, protože sama jsem vyrostla jen s mámou. Otec od nás odešel, když mi bylo pět. Máma už si pak nikoho pořádně nenašla.
Na mého partnera trochu žárlila. Nesla to hůř, než moji bouřlivou pubertu. Protože z různých tahů s kamarády jsem se vracela domů. To už neplatilo. Začala jsem bydlet s manželem v jeho bytě a plánovali jsme stěhování do domu v nové čtvrti za městem.
Nádherný dům, nádherné dítě
Na vztahu s Honzou i mimo jiné vyhovovalo, že mě nijak neomezoval. Pořád jsem mohla pokračovat ve svých dýchancích s kamarádkami. On sám měl taky svoje zvyky, které by nerad měnil. Nevadilo mu ani, když jsme s holkama někam vyrazily na celý víkend. On zase jezdil s kamarády třeba rybařit do Norska. Vyhovovalo nám to oběma. Místo tahů s kamarády jsme si spíš dávali víno večer sami dva. Nebylo to tak zábavné, ale byla v tom láska.
Do nového domu jsme se přestěhovali dva roky od svatby. Byl nádherný. Perfektní. Něco, o čem jsem během dětství v paneláku ani nesnila. Moderní, chytře vymyšlený. Bylo nám tam oběma dobře. Netrvalo dlouho a čekala jsem dítě.
Těhotenství bylo bez problémové, od jeho poloviny jsem byla doma, Honza říkal, že nemusím chodit do práce, ať si odpočinu, že s miminkem už to nepůjde. Doktor mi napsal rizikové těhotenství kvůli velké únavě a nevolnostem.
Dítě za odměnu, jinak nuda
Když jsem byla těhotná, často jsem jezdila za kamarádkami a kamarády do města – na kafe, víno (decka tu a tam nevadí ani v těhotenství, to jsem si ověřila), na nákupy. Lákala jsem holky i k nám, přijelya obdivovaly dům, ale víckrát se jim za město přece jen nechtělo. V sousedství jsem nikoho neznala, ale říkala jsem si, že se to po porodu třeba změní. Až budu chodit ven s kočárkem.
Julie Anna se narodila po docela snadném porodu, byla nádherná a oba jsme si ji hned zamilovali. Péče o dceru byla vlastně snadná. Bylo to pohodové dítě. Bez problémů spala, kojila se, skoro neplakala. Takové dítě za odměnu. Na internetu všichni řešili, jak dítě uspat, jak zvládnout kojení, u nás šlo všechno hladce.
Až jsem se z toho začínala nudit, protože jsem vlastně neměla nic na práci. S úklidem domů mi pomáhala najatá paní, práce na zahradě mě nebavily a tak na to muž najal pána, který se o ni staral. Na mě byla bezproblémová péče o dceru, činčání domácnosti a vaření, které mě docela bavilo. A když se mi nechtělo, muž jídlo objednal až domů.
Těšila jsem se, že s dcerou začnu chodit na plavání a podobně, ale zase taková zábava to nebyla. Někdy usnula těsně před tím, než jsme měly vyrazit a nechtělo se mi ji budit, jindy byla nemocná a nebylo z toho nic.
Tak to roztočíme!
Stala se ze mě zelená vdova. Byla jsem vlastně bohatá, ale dost jsem se nudila. Zatímco manžel si žil svým životem stejným jako dřív, já jsem dost trčela doma. Proto jsem byla tak nadšená, když za mnou někdo přijel. Jako Jana, která přivezla láhev vína a řekla, že to roztočíme jako kdysi.
Byl to pátek, Honza odjel na víkend s kamarády a Jana u nás přespala. Ten večer jsme vytáhly láhev vína jako za mlada. A pak ještě druhou. Julince bylo pět měsíců, ještě jsem ji kojila, ale říkala jsem si, že pro jednou to nevadí. Po dlouhé době jsem se zase celý večer smála! Bylo to boží.