Znáte ten pocit, když něco nestihnete, neuděláte, nedokončíte? Jak moc dokáže člověka zžírat to, že třeba nedodělal školu, nebo že někde zanechal rozdělanou práci? V psychologii se o „nedokončených" věcech píše/mluví docela dost. Když se něco nedodělá, je to jako nedomalovaný obraz. A takový nedokončený obraz může člověka pronásledovat celý život, ...

Hranice v psychoterapii jsou velmi důležitým tématem a když se podíváte na program různých setkání psychoterapeutů, konferencí a jiných vzdělávacích akcí, zjistíte, že se tam tohle téma často vyskytuje. Hranice, které si lidé dávají v běžném životě, respektive si je kolem sebe budují, aby si uchovali „svůj prostor", jsou v podobném smyslu důležité ...

​Na některé věci člověk musí přijít sám. Respektive si k nim musí sám dojít a na to je potřeba čas. Co naplat, že vám vaše známá, zkušená terapeutka, říká, že tahle „punková terapeutka", ač psychiatr s několikaletou praxí, navíc končící výcvik v Gestalt terapii, byla totální mimoň a že nemá smysl přemýšlet o tom, kde jsem udělala chybu a co jsem mě...