Tyto stránky používají k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte.

Přihlásit se

Uživatelské jméno
Heslo
Pamatuj si mě

Vytvořit účet

Povinné údaje
Jméno
Uživatelské jméno
Heslo
Ověření hesla
E-mail
Ověření emailu
Captcha *
Reload Captcha

První setkání s psychoterapeutkou, punk v terapii začíná

Nevím, jestli každý čtenář mého blogu byl někdy na psychoterapii, spíše hádám, že nikoliv. Moje první sezení s psychoterapeutkou bylo mé úplně první v životě - předtím jsem na žádnou psychoterapii nechodila. Člověk, který jde poprvé na psychoterapii, má tedy logicky mraky otazníků, protože neví, do čeho jde. Takže jedno páteční ráno bylo pro mě vce...
Celý článek

Jak se (ne)otevřít psychoterapeutovi

Když zahajujete terapii a s terapeutem si domlouváte zakázku, obvykle si řeknete, že začnete například deseti sezeními, a po jejich absolvování tento blok vyhodnotíte. Odborná literatura píše o tom, že se terapeut nejpozději v tuto dobu táže na zpětnou vazbu (ti starostliví se opakovaně ptají v průběhu), protože zpětná vazba od klienta dává te...
Celý článek

O délce sezení v terapii

​ Když se rozhodnete, že oslovíte nějakého terapeuta, zpravidla nahlédnete do jeho ceníku – tedy za předpokladu, že daný terapeut má vlastní webové stránky s ceníkem. A tam se obvykle dočtete i o variantách sezení. Základní sezení trvá obvykle 45 – 50 minut, delší 80 – 90 minut. Delší sezení je logicky dražší (že time is money, platí i pro pomáhají...
Celý článek

O bezpodmínečném přijetí (terapeuta)

O bezpodmínečném či bezmezném přijetí se v psychoterapii mluví výhradně ve vztahu ke klientovi. Tedy terapeut přijímá klienta pozitivně tak, jak je, a snaží se mu pomoci. Pochopitelně to takhle vždycky nejde, a to zejména tehdy, řeší-li se s klientem náročnější témata (třeba sadismus, pedofilie), na které terapeut prostě „nemá žaludek". V takových ...
Celý článek

Moje (ne)potřeba pomáhat a zachraňovat

Nejsem žádný dobroser, to bych ráda napsala jako první. Občas totiž na lidi působím přesně naopak: mají pocit, že jsem se snad narodila pro to, abych s gustem řešila cizí problémy – třeba na úkor mých potřeb. To je ale strašný omyl. Ohlédnu-li se hodně, hodně zpět, tak tam žádnou Lauru – dobrosera – nevidím. Zatímco se spolužáci na střední pinožili...
Celý článek
© 2019 Jemiblbe.cz // PHK MARKETING s.r.o.
click here