Za tenhle blog jsem opravdu šťastná. Díky psaní se mi postupně „rozsvítilo", do určité míry ulevilo a taky jsem dostala nemálo podpůrných e-mailů. Navíc jsem se seznámila se zajímavými lidmi, se kterými si průběžně píšeme, což je velmi hojivé. „Neměla bys ale psát jen o tom, co bylo," říká psychiatra, moje známá, která si už před pár měsíci vyslech...

Už více jak týden zápasím s myšlenkou napsat tenhle článek. Na jednu stranu se mi moc nechce pokračovat v tak pěkně uzavřeném blogu, na stranu druhou cítím, že tenhle článek dlužím všem sympatizantkám a sympatizantům, kteří mi píší. S e-maily se za poslední měsíce roztrhl pytel: někdo chce znát názor na jeho/její terapeuta/terapeutku, někdo kvůli m...

Hodně lidí mi píše, že doufá, že budu v blogu pokračovat, protože je můj příběh zaujal. Abych byla upřímná, už nemám potřebu se v punkové/dechovkové terapii pitvat, protože je to prostě za mnou. Nicméně faktem je, že občas se stane něco, co „brnkne" na tuhle strunu, a to bych zase nebyla já, kdybych se o to nepodělila… Otázka pro klient(k)y: všímát...