Za tohle ti děkuju

​Je mi to neskutečně líto. Vždycky jsem si přála, aby nám to vyšlo. Byla jsem přesvědčená, že my dva k sobě patříme. Už od prvního setkání, který je pro mě doteď nepochopitelný až do nedávný doby. Jenže to tak asi není. A ty ani nemůžeš vědět, jak mě to mrzí. Do toho vztahu jsem dala všechno. Emoce, kompromisy, chtíč.

A nebylo to tím, že bych byla pitomá a o každým si myslela, že je můj "dokonalej princ". My jsme si prostě hrozně padli do oka. Chápali jsme všechny naše divnosti a nekomentovali je. A toho jsem si na tobě fakt vážila. Že jsi některé věci, za které jsem se styděla a doteď stydím, nekomentoval. Nedělal sis srandu a nepoukazoval na to. Dával jsi mi pocit, že jsem krásná. To je taky něco, co mě na vztahu s tebou bavilo. Byla jsem pro tebe krásná. Ještě nedávno jsi mi to říkal, že pro tebe budu vždycky krásná. Když sis prohlížel můj obličej, tak byla vidět ta upřímnost. A to nejsem žádná krasavice, prostě normální holka. Ale tys ve mně viděl to, co já na začátku vztahu ne. Díky tobě jsem se začala mít ráda, protože jsi mi často řikal, že jsem krásná. Namalovaná, nenamalovaná. V mé přehnané oblibě ve šminkách jsi mě podporoval a když jsem byla hezky namalovaná, tak jsi mě pochválil, že jsem šikovná a že mi to jde.

Před seznámením jsem nosila dlouhý kalhoty i v léte. Prostě mi nepřišlo, že mi šaty a sukně sluší. Občas jsem jako něco krátkého nosila, ale nebylo to úplný terno. Pak jsi přišel ty a lichotil mi. A protože já lichotkám věřím, tak jsem začala rozkvétat. Začala jsem na sebe víc tlačit a nosit věci, které jsem si vždy přála. To tys mi říkal, že mi to sluší. Že máš moje tělo rád. I přes to, že nejsem dokonalá. Malý prsa, široký boky, celulitida. Ale tys to miloval. Vždy jsi měl chytil a mazlil. Užíval sis to a já taky. Měla jsem radost, že někomu tak krásnýmu jako jsi ty, se líbí holka jako jsem já. Obyčejná, malá, v obličeji vypadající aspoň o 7 let mladší. Ty vysokej, svalnatej s překrásným obličejem. Vždycky jsem ti řikala, že bys mohl dělat modela. A myslím si to doteď.

Řekla bych, že jsi vyhrál genetickou loterii. Fakt. Co se celkově těla i obličeje týká, tak jsi jak vytesanej. Aspoň pro mě. Ale já vím, že na tebe holky letěly. Vím, že si tě prohlížely a některý chtěly. To mě bavilo. Měla jsem strašnou radost, že jsem mohla říct, že mám krásnýho přítele. To mě jako obyčejnou holku těšilo. Já se mám sice ráda, ale fakt vím, že jsem normální. Nikdy jsem nebyla holka, kterou by kluci okukovali. Navíc, když vypadam mnohem víc mladě. To taky nepřidává. Možná i tohle bylo něco, co mě u tebe drželo. Že jsem si připadala zajímavě díky tobě. Nikdy jsem se za tvůj vzhled nemusela stydět. Možná to zní povrchně a asi i je. Ale co? Mně je to u prdele. Já si můžu hodnotit svoje věci a zkušenosti, jak se mi zlíbí.

Další perfektní věc byla to, že jsi chytrej. Když jsi zamakal, tak jsi mohl bejt premiant. Fakt ti to pálilo. A tvůj všeobecnej rozhled? Ty kráso. To jsem vždy čuměla. Já jsem si oproti tobě připadá úplně blbá, což jsi mi vždycky vymlouval. Říkal jsi, že jsem chytrá a inteligentní. Že mi to pálí. A to se mi taky líbilo. Nikdy jsi o mě neřekl, že jsem hloupá. I když jsem nějakou kravinu řekla. A že jsem jich pronesla docela dost. Ty jsi fakt věděl hrozně moc věcí. Strašnou hromadu jsi si zapamatoval. Když tě něco zaujalo, tak sis to hned vyhledal a naučil se to. Takže kdokoliv něco pronesl, tak jsi měl co říct. To jsem fakt záviděla. Dokázal jsi něco se svojí inteligencí udělat. A to každej taky neumí.

A taky jsi byl vtipnej. I když jsi s postupem času řikal, že jsi míň a míň vtipnej, tak jsem nesouhlasila. Vždycky jsem se s tebou ráda zasmála, měl jsi dobrý vtípky a navíc jsme si ty vtípky spolu hodně vymýšleli. Naše "inside joky" byly strašně super. I takový různý píčovinky. Nikomu by to nepřišlo vtipný, jenom nám. Dělali jsme divný věci, který jsme nikomu radši ani neřikali. A to bylo něco, co mě udržovalo v propojení s tebou. Slova, vtipy, situace. Všechny tyhle divný věci. Protože najít někoho stejně divnýho je těžký. Nikdy nevíš, kdy ti to ten člověk vrátí. A toho já se u ostatních bojím, že mi vyčte, že jsem divná. Během hádky nebo po rozchodu. U tebe vím, že k tomu nedojde. Ani potom, co ti dám sbohem.

Tohle byly věci, které mě fakt bavily.

Bohužel to ale ke vztahu nestačí. Možná to chvilku vypadá, že jo. Jenže pak vystřízlivíš a už to nepůsobí tak důležitě.

Příště si řekneme, proč jsem se rozhodla to ukončit.