Svého času to bylo velké téma a psalo a mluvilo se o tom skoro pořád. Teď média baví jiná témata, ale dětí beroucích drogy je pořád hodně. Máte strach nebo jistotu, že se to týká i vašeho potomka? Hledejte řešení co nejdříve.

Dokud se podobný problém řeší jen teoreticky, mají lidé spoustu představ. Někdo prohlašuje, že nevěru v žádném případě nepřekousne a znamená to jediné: konec. Další se ohánějí řečmi o toleranci a svobodomyslnosti. Když se však aféra skutečně provalí, zaskočení bývají všichni. Když pomine prvotní šok a odezní divoké emoce, je čas zamyslet se nad tím, jak nevěru překonat, pokud chcete ve vztahu pokračovat.

Člověk by neměl být škodolibý, ale následující historka je hodně výmluvná. Jistý muž, který před pár lety opustil rodinu, protože s ním manželka odmítla sdílet víceúhelník, který kromě ní zahrnoval i jeho více či méně příležitostné milenky. Některé věci nacházel jen u milenek, což podle něj nemělo být těžké pochopit, žijeme v moderní době, proboha! Jeho žena dala manželství sbohem a dotyčný si odešel žít život plný volné lásky. Po čase se znovu oženil, ale se ženou natolik tolerantní, že jí nějaká ta bokovka nerozhodí.

Uplynulo dalších pár let a tenhle chlapík za sebou má další rozvod. Jeho nová žena byla svobodomyslná až příliš, a to on rozhodně tolerovat nebude! Klidně si trávila čas s milencem, zatímco on trčel doma a představoval si, kde asi tak je a co s ním dělá. Tolik k různým pohledům na nevěru a k tomu, jak snadné nebo těžké je překonat ji.

Úlet, nebo paralelní vztah?

Bohužel neplatí, že čím banálnější je historka o nevěře, tím snazší je překonat ji. Některou ženu navždy rozhodí zjištění, že se muž v opilosti za jejími zády s někým líbal, jiná dokáže ustát i opakované nevěry či paralelní vztah, protože je pro ni manželství důležité spíše z jiného důvodu. Třeba proto, že jsou na muži finančně závislé.
Jak s nevěrou ve vztahu pracovat? Člověk by se k této nelehké životní situaci měl postavit podle toho, jakou měla podobu. Jednorázový úlet stojí za to překonat, nevěra coby vedlejší trvalý vztah naznačuje, že v tom vašem není něco v pořádku. Nebo že partner či partnerka mají sklon k tomu mít více protějšků. Něco takového přejde mávnutím ruky jen hodně silná osobnost a není důvod, abyste to byli zrovna vy.

Ať žije sebelítost!

Způsobů, jak překonat nevěru, je více a člověk by měl zvolit takový, který bude nejblíže jeho nátuře. Klidně vymalujte celý byt a přestěhujte nábytek, ale nenuťte se třeba do wellness víkendu na horách mezi cizími lidmi, když vás děsí už jen pohled na fotky z podobných akcí. Každopádně nedovolte, aby se fakt, že vám partnerka či partnerka zahnuli, na vás podepsal třeba tím, že budete v rámci psychoterapie konzumovat tabulku čokolády nebo láhev vína denně.

Ze zkušeností lidí v podobné situaci vyplývá, že spoustě z nich pomohlo, když začali pravidelně sportovat nebo alespoň chodili ven, případně se začali více stýkat s přáteli, na něž neměli poslední roky čas. Ne proto, aby se od nich nechali litovat, ale aby přišli na jiné myšlenky a také aby kolem sebe měli záchrannou síť pro případ podobných životních zákrut.

Bez výčitek a s časem na znovusbližování

Nemá smysl, abyste se další týdny a měsíce pořád dokola ptali, co všechno jste udělali špatně. Pokud se rozhodnete, že s ním chcete zůstat, budete oba muset do vašeho vztahu investovat. Bez obav si vyžádejte od svého partnera čas na rozhodnutí i čas na případné intimní znovusbližování. Zvažte, zda vám vztah více dává, nebo bere, a pokud se rozhodnete jednorázový úlet překonat, zatněte zuby. Buďte velkorysí, což mimo jiné obnáší to, že se budete chovat, jako by se zase tak moc nestalo, a budete spolu nadále třeba snídat nebo pít víno při večerním filmu.

Jen spolu nějaký čas nebudete spát. Na druhou stranu to ale neberte tak, že tím partnera trestáte, a zrovna tak se mu nikdy nesnažte nevěru vrátit i s úroky. Nefunguje to.

Jedete dál? Pokud jste se rozhodla, že budete ve vztahu pokračovat, rozhodně od partnera nevyžadujte, aby si denně obřadně sypal popel na hlavu, stejně jako se nesnažte vynucovat jeho neustálou pozornost. Pokud je to slušný člověk, musí se se svým průšvihem nejdřív také nějak srovnat. Jakmile se rozhodnete, že navzdory partnerově nevěře chcete ve vztahu pokračovat, snažte se mu ji nevyčítat. A to ani z legrace, ani ve vzteku. Není to snadné, ale dospělí lidí občas musejí v životě umět překonat i hodně těžké překážky…

Někdy to bez psychologa nepůjde

Pokud se vám nedaří se s nevěrou ve vztahu srovnat ani po pár týdnech nebo měsících, zvažte návštěvu psychologa - klidně za ním zajděte sama, jen to partnerovi řekněte. Nečekejte však, že psycholog vás bude za vaše peníze litovat nebo že za vás rozhodne, co máte dělat. Jen vám pomůže srovnat si myšlenky, k řešení však budete muset tak jako tak dojít sama.

A ještě jeden tip. Možná víte, s kým váš partner ujel, možná ne, v každém případě se ale nesnažte zjistit ani o trochu víc. Nepomůže vám to ani se vám neuleví. Nebo vážně chcete usínat s myšlenkou, jak jen mohl váš muž na firemním teambuildingu podlehnout sice sošné, ale úplně vymyté kolegyni, když vy jste nejméně třikrát chytřejší, a navíc když se namalujete, i mnohem atraktivnější?

Jak děti rostou, člověk si říká, že si asi jednou přivedou své partnery. A že bude lepším tchánem nebo tchyní, než jaké vyfasoval sám. Ale času dost, není třeba se tím zatím trápit. A najednou vidíme, že potomek zdaleka ne dospělý se s někým vodí za ruku, a nám ten dotyčný leze na nervy. Co s tím, do čeho mluvit a do čeho ne?

Každý rodič, který kdy z úst vypustil něco ve smyslu „jste bratra a sestra, a proto se musíte mít rádi“, by si to měl říct ještě jednou sám pro sebe. A zamyslet se nad tím. Láska mezi sourozenci se nedá nařídit ani vynutit. Ale můžete potomky vést k tomu, aby se navzájem respektovali.

Zažít nevěru není nic pěkného. Pravděpodobnost je bohužel poměrně vysoká. V dlouhodobých vztazích se jí podle statistik dopouští šedesát procent mužů a čtyřicet procent žen. Doufáme spolu s vámi, že vás se to týkat nebude. Ale kdyby náhodou, tady máte průvodce emocemi, které v takovém případě člověk zažívá. A pár tipů, jak na podobnou pohromu reagovat.

Zjištění, že vám byl protějšek nevěrný, zcela logicky spouští celý gejzír emocí. Některé jsou snadno pochopitelné – jako třeba hněv, panika, pocit zrady. Ale objevují se i další, které mohou člověka zaskočit. Které to jsou?

Stud

Je snadné pochopit, že po provalení nevěry jste naštvaní, ale proč vás zároveň trápí pocit, že je to ostuda? Hanba obvykle souvisí s pocitem ponížení, člověk navíc má tendenci myslet si, že to nějak způsobil. Stydět by se však spíš měl váš protějšek.

Prázdnota, nulové emoce

Jasně, jste smutní. Ale spousta podvedených lidí nějakou dobu necítí nic, jako by jim chyběly emoce, kterými by dokázali na nevěru reagovat. Člověka to může svým způsobem vyděsit, znamená to snad, že mu na to vztahu vlastně nezáleží? Vůbec ne, pocit prázdnoty je vlastně psychologickým obranným mechanismem, který vás chrání před tím, abyste se například úplně složili. Postupem času odezní, jak budete schopni události zpracovat.

Touha

Tohle spoustu lidí překvapí. Ten druhý vás podvedl, možná ho nechcete ani vidět, čekáte, že ho budete nenávidět. Ale může se také stát, že po něm budete toužit více než jindy. Nevěra totiž paradoxně dokáže zvýšit pocit přitažlivosti mezi partnery a výsledkem může být snaha, že tenhle vztah nevzdáte a že o partnera či partnerku budete bojovat. Proč ne?

Kritika

Možná budete prostě myslet hlavně na to, jak jen mohl být ten druhý tak hloupý, že kvůli jednorázové aféře ohrozil něco, co jste společně roky budovali. Ne jen, že má zmatek v placení účtů za elektřinu a že si nepamatuje, kdy končí dětem kroužky, ještě se chová jako hlupák i ve vztazích.

Úleva

Tenhle pocit je vlastně pochopitelný. Spousta podváděných už nějakou dobu tušila, že se něco děje, že je něco jinak, ale nedokázali přijít na to co. Takže, když je to venku, jsou si jistí, mohou s tím něco dělat a to s sebou logicky přináší úlevu.

Jak reagovat bezprostředně po provalení nevěry?

Zpracování vlastních očekávaných i neočekávaných pocitů je jedna věc, reakce hlavně směrem k partnerovi nebo partnerce druhá. Jak se chovat krátce po tom, co to všechno prasklo? Nadávejte si velké úkoly, týkající se třeba rozhodnutí o budoucnosti vašeho vztahu. Na to bude čas později.

1. Promluvte si se svým protějškem
Pokud se oba chcete pohnout dál, budete o tom spolu muset mluvit, i když se do toho ani jednomu z vás nechce. Klidně mu zkuste vysvětlit, jak se cítíte, že jste totálně rozhození a že zatím neumíte říct, zda a jakým způsobem dokážete nevěru překonat. Je to těžké, ale zkuste v úplně prvních momentech nedávat žádná ultimata, nevyčítat, zkuste spíše jen sdělit své pocity. Samozřejmě, možná budete plakat, řeknete něco drsného, ale zkuste se k tomu neustále nevracet.

2. Povolte se svoje pocity
Nebojujte s emocemi, které prožíváte, pokuste se je identifikovat, porozumět jim. Je jedno, jak překvapivé pro vás jsou, všechny jsou normální.

3. Udělejte si ve své mysli prostor na emoce
Stává se, že lidé jsou tak zaneprázdněni každodenními činnostmi, že opravdu nemají šanci přemýšlet o tom, jak se skutečně cítí. Někdo se dokonce neustálým vymýšlením nějaké činnosti podobnému prostoru pro přemýšlení o sobě vyhýbá. Ale ubližujete si tím. Nemusíte hned umět meditovat, ale občasné zpomalení, kde budete přemýšlet sami o sobě, vám prospěje.

4. Zvažte, s kým to proberete
Je těžké být na podobné situace sami. Ale dobré není ani vytroubit je do světa. Dobře si promyslete, s kým byste chtěli nevěru partnera nebo partnerky probrat, ideálně by to měl být někdo, kdo zná jen vás. Nečekejte ani nevyžadujte praktické rady, spíše to berte tak, že podobný rozhovor vám rovněž pomůže srovnat si myšlenky. A neodmítejte případnou nabízenou pomoc, i kdyby to mělo být třeba jen dvouhodinové pohlídání dětí.

Rozvod nebo rozchod je za vámi, nemoc následující období taky, máte se vlastně docela fajn a k tomu všemu to vypadá, že na obzoru je další partner? Nejspíše budete opatrní, pokud půjde o to, jak moc tenhle vztah brát vážně.

Studie publikovaná v květnu 2019 v časopise Nature Genetics, které se zúčastnilo 50 000 pacientů s bipolární poruchou ze 14 různých zemí, prokázala 20 nových genetických asociací s touto nemocí. Byla tedy opět potvrzena teorie o genetické predispozici k bipolární poruše.

Zvládnout rozvod nebo rozchod je těžké, i když jste o konec vztahu stáli. O to horší, pokud jste v něm chtěli pokračovat. Člověkem v obou případech cloumají pocity vzteku, nenávisti, které střídá zklamání a lítost, případně obavy z budoucnosti. Dobrá zpráva? Dá se to ustát bez újmy na cti, zdraví i psychice, jen to nebude hned.